Zápisník zbytečného člověka

V dnešní až příliš přepolizované době se mi nechce přemýšlet o blížících se volbách, spíše chci psát o lidech, které jsem měla možnost za svůj život poznat. Tento příběh je jeden z prvních a pokud zaujme, budu v této sérii pokračovat. To, že používám ich formu, neznamená to, že píši o sobě, ale prostě mám pocit, že mám ke čtenáři blíže…

Život nám byl dán, ovšem každému jinak. Ne všichni si s ním dokázali poradit a já patřím mezi ty, kteří to nedokázali… Vše začíná vlastně již před narozením, rodiče byli skvělí, obětovali se svým dětem a udělali všechno, co se dalo. Co však ovlivnit nikdy nemohli, bylo to, že jsem se narodila postižená, ne sice tolik jako mnozí jiní, ale přece jen tak, že to bylo zjevné. Je pochopitelné, že ačkoliv jsem vyrostla v kruhu milující rodiny i pár dobrých přátel, okolí vždy tak laskavé nebylo. Nějak to dětství a mládí uběhlo, sice ne právě šťastně, po léčebnách, mezi svými jsem se necítila méněcenná, ale ve styku se zdravými lidmi jsem byla zamindrákovaný uzlíček nervů,. Snažila jsem se žít stejně jako ostatní, ale zjistila jsem, že vzbuzuji pouze lítost, nechápavé pohledy, dokonce posměšky mladých. Nikdy při zábavě mě nikdo nevyzval k tanci, až jsem se společnosti začala vyhýbat a sedávala doma s knížkou. Mé pokusy s láskou skončily špatně, byť ta druhá byla zakončena svatbou, manželství trvalo sotva pár měsíců. Naštěstí se mi narodila zdravá a velmi hodná dcera, kterou mi každý záviděl. Dnes mám dvě nádherné vnučky, jedinou radost mého života a už jen pro ně chci napravit šechny své životní nezdary. Osobní život však skončil v troskách. Dokud jsem se musela starat o dceru, ještě to šlo, ale už v té době jsem začala s alkoholem. Dnes přemítám, jak jsem mohla tolik roků pít a nikdo v práci nic nepoznal. Dostala jsem se do fáze, že přestávky v pití byly pouze vynuceny mými častými operacemi, ovšem jakmile jsem se oklepala, všechno začalo znovu, protože bez sklenice rumu jsem nespala ani jednu noc. Je logické, že jsem potřebovala stále vyšší dávky, sama jsem si uvědomovala, že bych měla vyhledat lékařskou pomoc. Neučinila jsem tak! Osud rozhodl sám, jedné noci jsem si zlomila nohu, paradoxně jsem tu noc nic nepila, pád to nebyl nijak velký, ovšem jsem si na nohu sedla a neštěstí bylo hotové, komplikovaná otevřená a rozdrcená zlomenina bérce. Nastalo mnoho měsíců nucené nečinnosti. Pravda od té doby jsem k alkoholu ani nečichla, poctivě se snažila rehabilitovat, za dva roky zhubla o 30 kg, jenže jsem si vypěstovala závislost na počítači. Co jsem dříve neovládala, tak to postupně přišlo. Všechno začalo nevinně a skončilo katastrofou. Začala jsem hrát hazardní videohry v kasinu a postupně utratila všechny úspory a zadlužila se. Ve snaze z toho vybřednout jsem narazila na šikovné manipulátory a přišla za 215 tisíc o milionový byt. Moc dobře si uvědomovala, že jsem dceru a vnučky připravila o jediné dědictví a zanechám za sebou nevyřešené dluhy, nešťastnou nemocnou maminku a příbuzenstvo, které nechápe, jak jsem to mohla udělat. Stále jsem věřila, že si najdu nějakou práci. Tehdy jsem to brala, že jsem pouze mlýnský kámen, který zůstal dceři a zeťovi na krku. Je nějaké řešení? Jediné… Ano, ten pokus o sebevraždu jsem udělala, rozhodla vyšší moc a já po čtyřech dnech v kómatu usoudila, že tím bych nepomohla vůbec nikomu, ale ještě více zatížila svou dceru a šla jsem dobrovolně na tříměsíční léčbu. Žádná závislost nelze vyléčit, rozhoduje jen pevná vůle a naučit se jinak myslet. Vždycky zůstanete ohroženým druhem, který může snadno podlehnout svodům a okolí mi dlouho nebude věřit a mít neustálé podezření. Plně to chápu, protože často si nevěřím ani já. Osobně si myslím, že jsem se změnila, snažím se nenechat se rozhodit. Málokdo vydrží celou léčebnou kůru a ještě méně je těch, kteří vydrží vhození zpět do normálního života. Jistě, mohla bych popisovat všechny terapie, ale to snad až přístě, pokud bude zájem. Mohu napsat příběhy těch, kteří to zvládli i tragické nezvládnutí. Já osobně se zatím držím, našla jsem si práci, dluhy pomalu umořuji, ale je to život na hraně, kdy obracím každou korunu a nedovolím si koupit nic, co považuji za zbytečnost. Spadla jsem do toho sama a věřím, že se z toho vyhrabu. Máte podobné zkušenosti? Ráda se poučím. Moc zábavné čtení to dnes není, ale snad někomu pomůže.